Život s kavárnou „na krku“ v době nouzového stavu

Zajímá vás, jak se žije s kavárnou „na krku“ v době nouzového stavu? Kdy dle nařízení vlády musí být provozy uzavřeny. Nařízení, které jak jistě všichni víte vychází z šíření koronaviru a těžko lze hledat nějakého viníka a na někoho se zlobit. No upřímně řečeno, není to žádná sláva!

I když bych ráda dosáhla na některou z projednávaných vládních podpor, s ničím spíš nepočítám. Jakožto jednatelka společnosti, která sama sebe zatím nezaměstnává, nezapadám do žádných projednávaných kategorií.

Ano, můžu mít třeba otevřené okénko a některé kavárny a další gastrozařízení to tak i mají. Pro některé to je alespoň něco málo, co můžou udělat, aby pokryli část svých nákladů (pokud teda vůbec) a nezbláznili se. V případě mé kavárny to nepovažuji za reálné. Kavárna není na místě přirozeného pohybu lidí, i v době „normálního života“ kolem kavárny totiž chodí minimum lidí (bohužel).

Mnoho našich zákazníků také dojíždí ze vzdálenějších míst Brna, což by se jim nyní asi příliš nechtělo a ani to není v souladu s aktuálním cílem omezení pohybu. A jsem přesvědčena, že i pro přilákání těch „okolních“ zákazníků bych musela napnout hodně sil a energie, abych je k okénku přilákala.

Takže jsem kavárenský provoz doslova „zamrazila“. Vypnula jsem, co šlo a doufám v minimalizaci nákladů alespoň za elektřinu, vodu a plyn. Jakožto malá kavárna nemáme zase tak velké zásoby s omezenou trvanlivostí. Takže jsem většinu z toho, co ještě šlo, odvezla domů.

Naše „koronavirové“ večery tedy doma trávíme samozřejmě jak jinak než u skleničky dobrého italského vína (to teda bylo běžné i dřív) ale i italských talířů, tedy oliv, sušených rajčátek, prosciutta, parmesánu či pecorina. V minulosti mé velmi oblíbené jídlo, které jsem ale v posledních letech doma již příliš nevyhledávala. Když to připravujete zákazníkům v kavárně, tak už většinou nemáte chuť si to ještě připravovat doma. Tak to prostě je.

Nicméně jsem se rozhodla, že se o okénko hodlám pokusit. A jedním z důvodů je moje abstinence po naší výborné kávě. Prostě já ten kávovar zapnu, pak ho zase vyčistím a udělám si alespoň  tři kávy. 🙂 A jestli se najdou i kolemjdoucí, kteří se připojí, budu jenom ráda.

Naplánovala jsem si to na tento čtvrtek. Má být krásně, taková odpolední předvelikonoční procházka s naší lahodnou brazilskou kávou po Černých Polích nebude určitě k zahození. Takže pokud vás zajímá, kdy bude ten okamžik, tak vězte, že tento čtvrtek 9. dubna od 15 do 17 hodin. V nabídce budou i některé sladkosti, domácí limonády a samozřejmě náš oblíbený doplňkový prodej. Tak jestli se vám po naší kávě stýská stejně jako mně, tak dorazte! Ráda vás uvidím. 🙂

V průběhu více jak tří týdnů ale rozhodně nezahálím. Faktury se na mě totiž hrnou ze všech stran. A do toho ještě před pár dny dorazilo vyúčtování ročních záloh elektřiny a samozřejmě je tam zase doplatek!

Ale dějí se i v podnikatelském prostředí příjemné věci. Napsali mi například ze společnosti IS média, což je internetové rádio, kde si platím licenci na užívání hudby v kavárně, že po dobu uzavřeného provozu mi prodloužení užívání licence.  A ozvali se sami od sebe. A to mě opravdu potěšilo! Pružně reagoval také pokladní systém Storyous, který mapuje otevřená okénka a závozy napříč republikou pod hlavičkou zachrangastro a objednávej s sebou.

Využila jsem také možnosti zapojit se bezplatně do projektu nakupbezpecne a od minulého týdne si mohou zákazníci tímto bezpečným  způsobem nakoupit i u nás. Z uskutečněného prodeje neodevzdávám žádnou provizi. Také jsem zaregistrovala antivirové aktivity například hithit a chvíli i přemýšlela a promýšlela, jak toho využít. Na druhou stranu jsem si ale při pročítání zapojených projektů říkala, že tam jsou potřebnější projekty a těžko se mi o něco žádá, i když bych všechno samozřejmě později odpracovala a vrátila. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba se k tomu ještě vrátím.

A napsalo mi i několik zákaznic a přátel, jestli nepotřebuji s něčím pomoct. I za to moc děkuji. 🙂

Momentálně mě alespoň částečně drží „nad vodou“ nebo spíš těsně „u hladiny“ doplňkový prodej kavárny. Dlouhodobě totiž sama užívám bylinné přípravky značky Inca Botanica a mám s nimi výborné zkušenosti. Nebylo tedy nic neobvyklého, když jsem se při přípravě kavárny zaobírala myšlenkou, co dalšího s kavárnou propojit, aby to přilákalo další zákazníky, rezonovalo to s konceptem kavárny a v neposlední řadě taky doplnilo tržby z kavárny.

Takže nyní se nejvíce věnuji komunikaci se zákazníky, se kterými jsem v průběhu necelých tří let fungování kavárny navázala vztah. Snažím se jim v rámci mých osobních zkušeností, i zkušeností mnoha dalších zákazníků, upřímně poradit, případně je nasměrovat dál tak, aby pro sebe a své nejbližší zvolili to nejvhodnější. V této době jsou bezesporu nejžádanější prostředky s antivirovými účinky a ty, které posilují obranyschopnost organismu, imunitu a nervový systém.

Jsem za tuto část mého „kavárenského“ byznysu vděčná. Nejenom, že mi to dává smysl a těší mě, že můžu také něčím v dnešní nelehké době přispět, tak to taky přinese nějakou tu korunu na pokrytí alespoň části fixních nákladů. Posílám zásilky i po České republice, a jelikož mám nyní i víc prostoru, nebráním se zásilkám i do zahraničí.

Svůj čas také věnuji rozvíjení mého blogu, do kterého spadá i článek, který právě čtete. Ačkoliv se možná gastrobyznys zdá v této době ještě více bláznivější a rizikovější než jindy, třeba někoho i tak bude stále zajímat co se v něm děje a zachovají mi přízeň. Kromě toho, že jsem zveřejnila svůj příběh o cestě k vlastní kavárně, tak aktuálně pracuji na dalším eBooku, tentokrát na téma konkrétních kroků vedoucích k založení vlastní kavárny. A vězte, že to není jenom o psaní textů a jejich grafické úpravě, ale také technickém nastavení a propojení. A to dá celkem dost zabrat!

No a taky si samozřejmě přemýšlím, jak to vlastně bude nejenom s gastrooborem dál. Budou lidé lační po kontaktu a vysedávání v provozovnách a na letních zahrádkách? Nebo budou opatrní, budou se neustále ohlížet kolem dokola a při sebemenším náznaku kašle od sousedního stolu, budou rychle mizet? Budou vůbec ochotni ještě v kavárnách utrácet?

A jak to bude se mnou? Budu mít ještě energii, sílu, motivaci, chuť a finance na další nejistou jízdu gastrobyznysem? Kdo ví! Ale zatím bojuji a neztrácím úsměv na tváři (většinou), zvlášť v obležení pejsků se mi to náramně daří. 🙂 I vy se snažte zachovat si dobrou náladu a nebojte se usmívat. I když to pod těmi rouškami není vidět. 🙂

Markéta Soukupová
Po 17 letech krásné práce pro zajímavé zaměstnavatele jsem se vydala na zcela novou cestu - podnikám převážně z kavárny :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Příběh o cestě k vlastní kavárně

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku?