Místo pro kavárnu je základ!

Pamatuji si to jako dnes. Když jsem na webu našla nabídku pronájmu či prodeje prostoru v nově zrekonstruované prvorepublikové vilce na ulici Trávníky v Černých Polích. Kousek od mé alma mater, kde jsem zažila radosti i strasti vysokoškolského studia.

V té době jsem měla totiž velmi silnou potřebu nějaké pořádné změny. A ti, kteří mě znají, moc dobře ví, že to musela být opravdu velká síla, protože se to dalo stěží pochopit. Měla jsem krásné, inspirativní a motivující zaměstnání, po mnoha letech neuvěřitelný tým spolupracovníků = přátel, skvělého pejska Bonifácka a hezký vztah s mým manželem Radimem. I tak mi v mém nabitém pracovním programu zbývalo ještě relativně dost času na koníčky, cestování a zážitky, … a přesto tam ještě něco chybělo.

Že by mě pálilo jak se tak někdy říká „dobré bydlo“? Že bych už nevěděla jakou pošetilost si vymyslet tentokrát? Tak to si zase myslím, že ne! Vždy jsem musela mít vše dobře promyšlené! A přesto, jsem začala pomalu polevovat uzdu svému perfekcionalismu a potřebě mít vše pod kontrolou, snížila hranici své až přehnané závislosti na jistotách a začala vážně uvažovat o vlastním podnikání. Někdy tomu ještě pořád nemůžu uvěřit!

Podnikání v oboru, kterému jsem vůbec nerozuměla, ale více než touha po vlastním gastrobyznysu mě až šíleně přitahovala představa vlastního prostoru, ve kterém se budu realizovat. Organizovat přednášky a další různé akce, věnovat se hostům, … zkrátka užívat si roli organizátorky a hostitelky. Více o tom všem si můžete přečíst v mém e-Booku, který jsem nazvala „Z přetížené manažerky podnikatelkou z kavárny“.

No a teď pojďme hezky zpátky k tomu právě objevenému prostoru v Černých Polích. Byl dokonalý! Nově zrekonstruovaný, ve kterém nikdy žádný provoz nebyl a já jsem měla možnost si vše tvořit podle svého! Něco vlastního vybudovat! Co mi třeba už nikdo nevezme, jak už to tak bývá když něco budujete pro své zaměstnavatele. Kteří vám ale za to zase zaplatí. 🙂

A teď by se slušelo říct: „A zazvonil zvonec a pohádky byl konec“. Neboť od objevení prostoru jsem si toho v souvislosti s ním užila až až.  A řeknu vám, že procházka růžovým sadem to teda většinou nebyla. Moc dobře si vzpomínám, jak mí přátelé a známí z gastrooboru kroutili hlavami, že tohle místo není pro můj záměr ideální. Ale já to nechtěla slyšet! Snažila jsem se jim vysvětlit, co všechno tam budu s láskou dělat, a že to je prostě to pravé místo. A že já to prostě dokážu!

Teď už ale s odstupem času vím, že měli pravdu. Abych mohla začít vůbec něco tvořit a rozvíjet, musela jsem zajistit základní chod a provoz ideálně včetně pokrytí nákladů, a to se na místě mimo hlavní trasy lidí, navíc pod úrovní cesty s neochotou sousedů například ohledně viditelného označení dělá opravdu těžko.

A to ani nechci vzpomínat na to, co předcházelo samotnému otevření! Zdlouhavý a rizikový proces rekolaudace či nevole sousedů. Jestli vás víc zajímá, co všechno bylo potřeba zajistit (nejenom ohledně prostoru), než jsem kavárnu vůbec mohla otevřít, tak právě pro vás jsem sepsala můj další eBook, který jsem pojmenovala „Jak vybudovat vlastní kavárnu?“.

A v tom eBooku mimochodem píši: „Pokud jsem něco za ty tři roky pochopila, tak je to právě to místo. Takže dobře vám radím, pořádně si to promyslete! Dřív než do toho začnete investovat svoji energii, čas a hlavně finance.  Protože pokud následně nebudete mít hodně sil, vytrvalosti, financí na udržení a podporu u svého nejbližšího okolí, tak to asi vzdáte. Jako jsem mockrát chtěla já!

Jakoby to bylo včera, bylo 2. května 2017, první oficiální den po slavnostním otevření kavárny, otevřela jsem kavárnu, vše bylo nové, krásné, navoněné,… zkrátka vyšperkované a já jsem společně s mým kolegou, skvělým baristou Robinem, čekala a čekala a čekala … a lidé nepřicházeli. Ti, kteří prošli kolem kavárny po chodníku se ani většinou neotočili, nepodívali na tu nádheru, kterou jsem ve svých očích pro ně vybudovala.

Řeknu vám, že dosáhnout relativně rozumné obsazenosti kavárny trvalo opravdu hodně dlouho a bylo za tím spousta energie, nervů, peněz a nápadů. V kavárně jsem od jejího otevření zorganizovala spoustu akcí, strávila neuvěřitelné množství času prezentací akcí i nabídky kavárny nejenom na sociálních sítích či zahájila spolupráci s dodavateli různorodého zajímavého zboží, abych přilákala nejenom kávové nadšence.

A čas běžel, někdy rychleji někdy pomaleji, tak jak už to v životě bývá. Až jsem si na podzim roku 2019 dala ultimátum. Blížil se třetí rok provozu kavárny, prý zlomový a já čekala, jestli se konečně začne vracet všechna ta dřina a i přes náročnější umístění kavárny se začne ukazovat šance na její přežití. A představte si, že ono se něco začalo opravdu dít! Leden 2020, vždy slabší měsíc byl krásným měsícem, stejně tak i únor a březen, který i přes uzavření z důvodu tehdy zcela neznámého covidu byl úplně nejlepším měsícem v celé historii Café Bonifáco!

Za pár dní to bude rok, co ten tehdy neznámý covid způsobil zemětřesení nejenom v našich životech. Moje kavárna byla za posledních téměř 12 měsíců více jak 6 měsíců uzavřená. A měsíce, které mohly být otevřené, patřily ke klasicky nejslabším navíc oslabené celou situací kolem nás.

Nicméně si při této příležitosti si stále víc a víc uvědomuji, že to, kde je kavárna umístěná je prostě klíčové. Protože i když máte již relativně dobře fungující kavárničku, která je ale zastrčená a výrazně postavená na pořádání akcí, atmosféře a osobním kontaktu a současně blízká Mendelova univerzita či vedlejší Sluneční dům běžně naplněný návštěvníky psychologů, terapeutů či dříve existujícímu kadeřnickému studiu nebo jógovému centru, je takřka bez lidí, tak je současné dění pro kavárnu velmi náročné.

V aktuální době uzavření jsem se snažila a stále snažím využít alespoň toho, že mám netradiční sortiment bylinek, o který mají lidé stále zájem a jsou ochotni za ním přijet nejenom přes celé Brno a nárazově tedy dle předchozí domluvy organizuji výdejní okénka. Protože pravidelně otevřené okénko na běžný kavárenský sortiment na tom mém místě, i po více jak třech letech tvrdé dřiny, prostě nefunguje.  No co vám mám povídat, bylo by to na dlouho a nejspíš už těch všech informací kolem sebe máte „plné zuby“.

Tak jsem si říkala, že bych pro ty, kteří o tom budou chtít slyšet víc, zorganizovala v dohledné době online přednášku. Přednášku o tom, co teď prožívám, jak to zvládám, jaké to bylo „dát život“ nové kavárně, jak se na to dívám s odstupem času, … Pokud by vás mé povídání zajímalo, sledujte pro víc informací FB Café Bonifáco. I když bych vám nejraději k takovému povídání uvařila i moji výbornou brazilskou kávičku a pochlubila se mojí kavárničkou, to je doufám jasné. Tak třeba už v dohledné době i na osobní viděnou. 🙂

 

Markéta Soukupová
Po 17 letech krásné práce pro zajímavé zaměstnavatele jsem se vydala na zcela novou cestu - podnikám převážně z kavárny :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Příběh o cestě k vlastní kavárně

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku?