Na vědomost se dává, že jsem se pustila do psaní BLOGU :)

Je 26. března 2020, 13 den od dočasného uzavření nejenom českých kaváren v důsledku globální pandemie.  A současně také 13 den ode dne, kdy jsem nemohla vlivem vnějších okolností ve své kavárně uskutečnit moji další přednášku na téma „Můj příběh o cestě k vlastní kavárně“.

Když jsem se si v pátek 20. března odpoledne četla ve frontě na České poště zprávy z Rakouska o omezení provozu otevírací doby gastrozařízení, tak jsem se podvědomě připravovala na to, že to nejspíš příjde i k nám. A ono to přišlo, hned druhý den ráno a nebylo to jenom o zkrácené otevírací době ale o úplném uzavření. Jakkoliv toto rozhodnutí nezpochybňuji, stejně stále nemůžu uvěřit tomu, co se to kolem nás děje! Připadám si jako ve snu, ze kterého se probudím, a všechno bude jako dřív.

Sociální sítě jsou zahlceny radami a články o tom, jak stávající situaci využít ke zpomalení, on-line vzdělávání, úklidu, četbě či poslechu.  I když mám kavárnu uzavřenou, přesto se intenzivně věnuji výdeji objednaných bylinek, které pro nás, kteří je roky užívají, představují v těchto dnech důležitou antivirovou obranu a posilu imunitního systému. Současně ale také navazuji na kroky, které jsem rozjela koncem ledna, kdy jsem se rozhodla, že budu psát příběhy z mé kavárny.

V té době jsem ještě zdaleka netušila, co se bude dít za pár týdnů, ale již tehdy jsem si uvědomovala, jak je například čím dál tím náročnější organizovat v dnešní přehlcené době vším možným vlastní přednášku. Kolik času a energie věnuji zajištění jedné akce pro omezený počet účastníků od propagace akce, komunikace s účastníky, rezervace … A jestli by nestálo za zvážení posunout to někam dál! Otevřít to více lidem a držet krok s dnešním online světem.

Online svět totiž považuji pro mě osobně za velkou výzvu, kterou jsem ve svých předchozích pracovních aktivitách sledovala spíše z bezpečné vzdálenosti. Během pár posledních týdnů jsem se ale díky online kurzu Podnikání z pláže posunula, věřím že, o velký kus dál. Ještě před pár týdny bych si nedokázala představit, že i když za pomoci skvělých videí a manuálů již zmiňovaného online kurzu, dokážu obsahově a technicky zpracovat to, co nyní odkrývám celému světu. 🙂

Současně ale také vnímám, že stejně jako já, si i mnoho dalších lidí čas od času sní, jaké by to bylo: „Mít vlastní kavárnu!“ Když jsem já sama vyšla na světlo světa s plánem otevření kavárny, nečekala jsem, kolik dalších lidí v mém okolí o něčem podobném přemýšlelo či přemýšlí. Někteří sice věděli již v té chvíli, že to ze snu nikam posouvat nechtějí, protože si třeba nevěřili, měli strach nebo prostě byli jenom pohodlní.  Jiní to nechávali otevřené a někteří dokonce litovali, že svůj dávný sen nezrealizovali. Třeba i proto, že neměli pochopení a podporu u svých nejbližších.

Lidé se mi ale také začali více otevírat kvůli mému (prý) odvážnému kroku, kdy jsem si dovolila vystoupit ze své komfortní zóny neboli jistoty jakožto zaměstnance a jala se prošlapávat, pro mě osobně, úplně novou a neznámou cestu. Chvílemi jsem se cítila jako nějaká hrdinka. Chvílemi ale taky jako pořádný blázen! 🙂

Moje nová a neznámá cesta začíná získávat konkrétnější obrysy a tak jsem si řekla, že o ní začnu psát. Nejenom, že postupně sepíšu fakta a konkrétní kroky na mé nové cestě, ale budu taky popisovat své pocity během přípravy, po bezprostředním otevření, prvním měsíci, půl roce až letech fungování … až po ty tady a teď. Prostě ty aktuální. Pokud vás toto téma zajímá, můžete si na mém webu přečíst již první články, které jsem tam napsala a třeba si stáhnout i můj eBook, kde vám toho řeknu mnohem víc.

Takže dnes je ten DEN, kdy jsem se rozhodla dát vám všem vědět o tom, že ZAČÍNÁM PSÁT BLOG o mém podnikání z kavárny.

Musím se přiznat, že jsem v posledních dnech přemýšlela, kdy a jak blog zveřejnit. Na jednu stranu mi připadá zvláštní zveřejňovat příběhy ze života z kavárny v době, kdy jakékoliv podnikání v gastrooboru vypadá jako čiré bláznovství. Na druhou stranu si ale říkám, že třeba máte čas a chuť víc číst a nasávat informace ze všech možných stran. Třeba i ty ode mně z kavárny.

Respektive teď to není tak úplně z aktuální kavárny, ale z toho, co bylo na začátku, jak to všechno vlastně začalo. Právě TEĎ se rodí něco nového, na co se moc těším, ale současně mám také strach. Jestli jsem se příliš neotevřela nebo zda uspokojím vaši zvědavost. Jestli se vám budou dobře číst mé texty. Jestli se do mě nepustí nějaký ten hater. A taky aby něco nespadlo nebo fungovala všechna technická napojení. Ale když bych se tím pořád zaobírala, tak to nespustím nikdy.

Tak tedy pomalu vylézám ze své „ulity“ a JDEME NA TO. 🙂