Dnes slavíme 3. narozeniny!

Je 1. května neboli první máj, svátek zamilovaných ale také mezinárodní svátek pracujících, který se slaví již od roku 1890. No a do třetice všeho dobrého také den výroční – naše kavárna totiž slaví třetí narozeniny!

Jako by to bylo včera! Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo! Ještě velmi dobře si vzpomínám jak se mísilo mé nadšení, těšení se konečně na reálný provoz s neuvěřitelnou únavou. Chtěla jsem mít všechno perfektní a pod kontrolou, zajistit si vše sama a vůbec si nedovedla dopředu představit, jak náročný ještě bude finiš před samotným otevřením.

Ono totiž to otevření přišlo velmi rychle. Doba čekání na nabytí právní moci rekolaudace prostoru, tedy změny užívání, se neustále protahovala, až to najednou bylo za 14 dní. A věřili byste, že od mé prvotní myšlenky na téma „kavárna“ do jejího otevření, uplynulo dlouhých 15 měsíců? A tak jsem si potom zaslouženě nakrojila Bonifácovský dort a odstartovala tak jízdu. Jízdu s velmi pomalým rozjezdem, různými vlnami v příchodu zákazníků, tedy i tržbách a přímo úměrně na to navazujících vlnách v mých emocí.

   

Udělala jsem dobře? Nezbláznila jsem se? Co budu dělat, když se to nezlepší? Jak to všechno zvládnu? Nejenom to se mi honilo hlavou a vlastně pořád honí. Protože aktuálně v době uzavření kavárny a nejistoty z budoucnosti, to je fakt na místě!

Ale vraťme se k tomu, co bylo před třemi lety. Naštěstí jsem se nakonec nechala přemluvit, přijala nabízenou pomoc manžela i pár přátel, protože toho ke konci bylo opravdu hodně. Když se teď dívám na své fotky z té doby, tak se moc nepoznávám. Únava byla opravdu vidět. Nicméně já jsem se cítila skvěle! S nadšením jsem vítala pozvané hosty na slavnostní otevření, věnovala se jim a užívala si roli hostitelky. Naštěstí mi byl přitom nápomocen můj tehdejší kolega, vyhlášený „cappuccinator“ Robin Blaschke.

 

A nejenom ten den, ale potom i ty následující. Dny, kdy bych si nejraději potřebovala vzít měsíc volno a odpočívat. Nicméně slavnostním otevřením to nekončí, všechno právě začíná! Takže pokud se chystáte na něco podobné, i když to v dnešní koronavirové době není možná tak „horké“, tak si na mě vzpomeňte a šetřete svoji energií! Budete ji totiž ještě potřebovat!

Víte kolik síly mi následně vzalo vyhlížení prvních zákazníků? Přemýšlení, co ještě udělat, aby chodili? To se nedá slovy ani popsat! Vzhledem k tomu, že se kavárna nachází mimo hlavní průchod potenciálních zákazníků a současně jsem byla v průběhu rekolaudace (i po ní) pod drobným ostrohledem starousedlíků, včetně jejich oficiálních nesouhlasů, neměla jsem kavárnu ještě náležitě viditelně označenou a zajištěnou nezbytnou navigaci. Byla jsem doslova neviditelná. 🙁

Pokud vás zajímá, co předcházelo otevření kavárny, uděláte mi radost, když si zdarma stáhnete můj eBook. Považovala bych to za takový narozeninový dárek! 🙂 Budete tak současně členy mé databázové rodiny, a nepříjdete o další novinky a informace ze života z kavárny. 🙂 Třeba i o tu, že právě pracuji na eBooku, který velmi detailně popisuje konkrétní kroky na cestě k vlastní kavárně včetně tipů jak přežít a lépe zvládnout počátky gastropodnikání.

A co bych ráda, aby dnes ještě zaznělo? VELKÉ PODĚKOVÁNÍ! V první řadě mému manželovi Radimovi, který si nepřeje být jinak medializován. Nicméně bez jeho velké podpory bychom dnes neslavili. Víte kolikrát mi řekl: „Neboj, nějak to zvládnem“. Nechci si stěžovat, ale bylo to chvílemi opravdu hodně náročné a jeho trpělivost se mnou byla neuvěřitelná. Děkuji také našemu Bonifáckovi, mému velkému kamarádovi, který mě na cestě ke kavárně provázel téměř na každém kroku. 🙂

Děkuji také mým rodičům, kteří si pro mě vždy přáli to nejlepší a určitě je pro ně náročné mě sledovat, jak se dřu. Nicméně cítím jejich podporu a radost i z malých úspěchů, protože v té mé kavárně to prostě rychleji nejde. A oni moc dobře ví, že by mě život bez naplněné a pestré práce stejně nebavil. 🙂

No a samozřejmě také děkuji všem našim úžasným zákazníkům, v mnoha případech mým přátelům ať již z doby „před kavárnou“ a také těm „novým“, se kterými jsem se v kavárně spřátelila. Děkuji za podporu, že na nás myslíte, že o nás říkáte dalším lidem, a že se vracíte! A děkuji také všem dodavatelům, organizátorům akcí i spolupracovníkům, ať aktuálně spolupracujeme či již naše spolupráce skončila. Bez vás všech bych to nezvládla!!! 

          

Neměla bych tak příležitost vidět, jak kavárna postupně roste. Jde to sice hodně pomaličku a opatrně, ale je to krásné to pozorovat. Pozorovat, jak mi to roste pod rukama, střípky skládačky do sebe postupně zapadají a všechno mi dává větší smysl. Nezastírám ale také smutek, který aktuálně prožívám. Smutek z toho, že mé snažení přerušil nějaký malý vir, a já vůbec netuším, co bude.

Bude se v různých vlnách vracet? Budou lidé chodit jako dřív? A má kavárna za stávající situace potenciál vůbec růst? Tak aby se stala soběstačnou, což by se po těch letech už hodilo a jak už se to konečně začalo rýsovat. 🙂 No uvidíme, necháme se překvapit. Doufám, že v tom dobrém, jsem ještě pořád optimista.

Děkuji, že jste si našli čas v tom množství informací okolo nás, si přečíst i můj příspěvek. 🙂 Mějte se moc krásně, i přes to všechno kolem si užívejte krásné májové dny plné rozkvetlých stromů a nádherných vůní. A nezapomeňte, že se s Bonifáckem těšíme na osobní setkání u některého z našich výdejních okének nebo v lepších časech v plném provozu kavárny.

Markéta Soukupová
Po 17 letech krásné práce pro zajímavé zaměstnavatele jsem se vydala na zcela novou cestu - podnikám převážně z kavárny :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Příběh o cestě k vlastní kavárně

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku?