V předvečer 4. narozenin naší kavárny pro vás máme naši milí zákazníci, přátelé, kamarádi, podporovatelé … aktuální zprávu. Jak už konečně někdy ta naše vláda řekne: „TAK UŽ … „, tak nám už to zase takovou radost neudělá. I když budeme samozřejmě rádi za všechny ostatní kavárny a restaurace, budeme jim v této zvláštní době držet moc palce, také je budeme co nejvíce navštěvovat a užívat si jejich péče a pohostinnosti.
Každopádně naší krásné kavárny se to už týkat nebude! Dostali jsme totiž k 30. 6. výpověď a za pár měsíců bude prostor sloužit jako kanceláře. Věřte mi, že se mi to nepíše snadno a stále tomu nemůžu sama uvěřit. Jsem smutná.
Možná ještě vnitřně doufám, že se stane nějaký zázrak a já nebudu muset to vše, co jsem si vysnila a tak pracně a s láskou tvořila, uvádět do původního stavu. Pro zachování kavárny jsem dělala maximum. Ale víc už udělat nejspíš nemůžu a neumím!
Na druhou stranu si ale zase říkám, jestli mě to nemá před něčím ochránit. Vlastně ani nevím, jak by se zákazníci po znovuotevření vůbec vraceli a navíc s kompletně rozkopanou hlavní příjezdovou cestou na dalších několik měsíců. Měla bych sílu a nervy dodržovat všechna nařízení pod hrozbou kontrol, které se rozjíždí rychlostí blesku? Čekaly by mě opět klasicky slabé letní měsíce umocněné celou situací? Nebude se situace opakovat na podzim? A pak zase a zase?
Pokud bych měla shrnout, co mi situace s covidem v souvislosti s kavárnou přinesla, tak mě rozhodně zastihla v té nejhorší možné chvíli. Ve chvíli, kdy jsem už nepřemýšlela nad tím, jestli má smysl ji mít a držet při životě, protože už překonala to nejhorší. Právě jsme společně s kavárnou vstupovali do etapy, kdy jsem se moc těšila na její rozvoj. A navíc se skvělým týmem spolupracovnic! A o to víc mě to ještě mrzí!
Covid také například způsobil růst cen nemovitostí. A přestože mě majitel prostoru ujišťoval o dlouhodobé spolupráci, tak se rozhodl pro prodej, který sice nějakou chvíli trval, ale nakonec se mu zadařilo. ☹ A přestože nový majitel měl zřejmě původně opravdu záměr mě v prostoru nechat a využívat pouze zadní část, ve které se nachází kancelář, nakonec se nejenom v rámci dobrých sousedských vztahů rozhodl mi smlouvu vypovědět. Nechci zde zacházet do velkých podrobností protože ti z Vás, kteří kavárnu znají víc osobně, nejspíš sami tuší.
Ještě před pár dny jsem nicméně ještě doufala, že si ještě stihnu užít provoz kavárny, teď už ale vím, že nejspíš ne. Možná si říkáte: „No co, bude jiné místo a život jde dál!“ Ne ale v mém příběhu. Vy, kteří mě znáte nebo jste si něco víc z mých článků přečetli, víte, že nejsem typický gastropodnikatel. A ani po těch čtyřech letech si to rozhodně netroufnu tvrdit. A ani nechci! A i proto si nedovedu představit začínat někde na novém místě, zvlášť v dnešní zvláštní době.
Ono totiž najít ideální místo jak z pohledu provozovatele, tak zákazníka není vůbec snadné! Jak už jsem koneckonců mockrát říkala: „Místo pro kavárnu je prostě základ“. To moje bylo z mého pohledu naprosto ideální, z pohledu zákazníka bylo složitější, nicméně pílí a vytrvalostí se dařilo i to, jenom to prostě trvalo delší dobu.
Mým cílem od samotného začátku totiž nebylo vytvořit „jenom“ kavárnu, ale místo, kde se budu hlavně já a lidé okolo mě cítit dobře, budou se rádi vracet a ve kterém budu pořádat různé akce. A to nevytvoříte ze dne na den. Vybudování a rozjezd něčeho nového, i když s nějakými zkušenostmi a vybavením, stojí i tak spoustu energie, času a financí. A do toho se už pouštět nehodlám. Alespoň ne hned!
Nicméně se nechci vzdát úplně! Ráda bych si ponechala alespoň něco z toho všeho, co v kavárně nabízím a udržela si tak nadále kontakt s některými zákazníky. A pokračovala tak alespoň v části toho všeho! Plánuji rozvíjet mé Kameny života, ať již prodejem přes e-shop nebo fyzickým prodejem na některých místech v Brně, Olomouci, Praze a možná i jinde. Udělám také maximum pro to, abych pokračovala v konzultacích a prodeji bylinných čajů, extraktů a dalších výrobků od osvědčené značky Inca Botanica a už se dívám po nějakém zajímavém a současně přijatelném prostoru. Mimochodem nevíte náhodou o něčem?
Tak co tedy bude dál?