Když si po 27 dnech připravím ve své kavárně kávu :)

Tak jak jsem slíbila, po 27 den od vyhlášení nouzového stavu jsem zapnula kávovar a na pár hodin včera otevřela VÝDEJNÍ OKÉNKO. Úplně se mi třásly ruce, když jsem zahájila zprovoznění kávovaru, činnost, kterou již téměř tři roky dělám celkem automaticky. Jakmile se kávovar nahřál, začala jsem nastavovat kávu, což není ani při běžném provozu někdy úplně jednoduchá činnost.

Káva totiž v čase pracuje, reaguje na změnu teploty, tlaku či vlhkosti. Stává se celkem běžně, že chuť první kávy neodpovídá tomu, jak by správně měla chutnat. Jako třeba včera. V takovém případě měním hrubost mletí při zachování stejné gramáže a ochutnávám a ochutnávám. Soukromě tomu říkám alchymie, kdy ale místo lektvaru „ladím“ ideální chuť kávy. A včera to teda byla pořádná alchymie, to vám teda řeknu! Tolik káv už jsem dlouho neochutnala než jsem kávu ustálila na pro mě přijatelné chuti. No snad se to podařilo a zákazníci byli spokojeni.

Já tedy určitě, sice jsem nestihla vypít ty plánované TŘI, přeci jenom času zase tolik nebylo, práce bylo relativně dost a s tou rouškou to taky není nic moc. A to nejenom pro konzumaci kávy, ale také samotnou práci. Obdivuji ty, kteří s něčím takovým pracují mnoho hodin denně a musí udržet pozornost. Mně připadá, že mi chybí kyslík, jsem zpomalená a na dlouho si toho moc nezapamatuji. Máte to stejně? Nicméně třeba názor ještě přehodnotím, protože jsem včera dostala od jedné zákaznice krásné roušky, řekla bych, že přímo designové. A mám z nich velkou radost. 🙂

Nevím, jak je to v případě jiných kaváren, ale já si neuvěřitelně užívám toho, jak milé zákazníky teda hlavně zákaznice kolem sebe mám. Jsem dojatá, když si na mě vzpomenou a přinesou mi něco pro radost. Ještě za „starých časů“ mi třeba jedna zákaznice přinesla růži ze zahrady, že si říkala, že by mi mohla udělat radost. Jiná mi zase přinesla domácí sirup na limonádu s tím, že se pořád o zákazníky starám já, tak chtěla „opečovávat“ chvíli i mě. A další třeba látkový obal na diář, protože se mi minule líbil ten její, tak mě chtěla potěšit.

No a včera to byly ty roušky. A dokonce jsem dostala i knížku od Petera Wohllebena „Citový život zvířat“. Jak ji přečtu, tak ji nechám v knihovničce kavárny i pro vás ostatní. Já se prostě krásně mám!

Moc děkuji VŠEM, kteří jste se za mnou včera přišli podívat. Bylo to jako za starých časů! Nálada byla velmi příjemná. A jsem moc ráda, že jste dorazili i s pejsky! Potěšení bylo samozřejmě i na straně mého Bonifácka. Děkuji za vaši podporu i evidentní snahu pomoci, málokdo odešel „jenom“ s kávou. Moc si toho vážím! Děkuji i vám ostatním, kteří jste nemohli či i tak nechtěli přijít, ale máte moji kavárnu už kdesi „v srdíčku“ a myslíte na nás.

Budeme vás totiž ještě potřebovat! Až jednou řeknou TEĎ, tak vůbec nevím, co čekat. Jestli bude po vysedávání v kavárnách „hlad“, lidé nebudou mít strach a zcela pochopitelně také nebudou zvažovat, jestli budou zrovna v kavárně nechávat své peníze. Dnes jsem si třeba četla článek, že v Číně byl po znovuotevření propad tržeb v gastrooboru o 80 – 95 %. No uvidíme, co nám následující dny přinesou, momentálně s tím stejně nic nemůžu udělat.

Ale můžu třeba napsat tento článek, ze kterého je doufám zřejmé, jak moc to pro mě znamená a jak si toho kolem sebe vážím. Přeji nám všem do nadcházejících dní hlavně hodně zdraví, síly, nadhledu a dobré nálady. A samozřejmě také krásné prožití velikonočních svátků. Nejspíš jenom tak rychle nedoženeme, co se nyní zastavilo nebo hodně přibrzdilo, ale život jde přeci dál!